Source Serif 4

 

ExtraLight

Chuột lang nước

Loài gặm nhấm lớn nhất thế giới

Капіба́ра (гуар.: Kapiÿva), або Вадасві́нка (Hydrochoerus hydrochaeris) — самы вялікі сучасны грызун, належыць да сямейства свінкавых. Некаторыя аўтары адносяць капібару да монатыповага сямейства вадасвінкавых (Hydrochoeridae). Cũng được gọi là capybara và chigüire, đây là một thành viên của chi Hydrochoerus, trong đó nó là một trong hai loài còn sinh tồn, loài kia là chuột lang nước nhỏ (Hydrochoerus isthmius). Укрыта рэдкімі, доўгімі (да 10 см) і грубымі валасамі. Спіна рыжавата-бурая або шараватая, бруха жаўтавата-бурае. Канечнасці доўгія, галава выцягнутая, спераду тупая. Паміж пальцамі няпоўныя плавальныя перапонкі. Вядзе паўводны спосаб жыцця, добра плавае і нырае. Жыве групамі. Раз у год нараджае 2 – 8 дзіцянят. Корміцца прыбярэжнай і воднай расліннасцю. Аб’ект промыслу (мяса, скура). Добра прыручаецца, ёсць спробы зрабіць свойскай. Колькасць скарачаецца. Chuột lang nước là loài đặc hữu ở Nam Mỹ, cư ngụ ở các trảng cỏ và rừng lá rậm, gần nguồn nước. Chúng là loài có tập tính xã hội cao và có thể tập hợp thành nhóm nhiều đến 100 cá thể, tuy thường sống thành đám 10–20 con. Большасць харчуецца ў асноўным травамі, пладамі і зернямі раслін, карнямі і г.д., некаторыя віды харчуюцца казуркамі і хрыбетнымі жывёламі. Колькасць грызуноў мяняецца з года ў год, залежыць ад надвор’я, наяўнасці драпежнікаў і барацьбы чалавека з грызунамі-шкоднікамі.

Chuột lang nước (Hydrochoerus hydrochaeris) là loài gặm nhấm lớn nhất thế giới thuộc Họ Chuột lang. Капібара — траваедная жывёла з вельмі масіўным целаскладам (вага можа даходзіць да 65 кг), якая вядзе паўводны лад жыцця і пражывае ў Паўднёвай Амерыцы. Самы буйны з сучасных грызуноў — даўжыня цела 100 – 130 см, вышыня ў карку каля 50 см, маса да 60 кг і больш. Những họ hàng gần khác của nó là chuột lang nhà và Kerodon rupestris, và nó có quan hệ xa với Dasyprocta, Chinchilla, và Myocastor coypus. Грызуны вельмі добра прыстасоўваюцца да розных умоў існавання, гэтае уменне дазволіла ім рассяліцца па ўсяму свету. Грызуны жывуць на паверхні зямлі, пад зямлёй, а некаторыя нават асвоілі паветраную прастору. Khi ở động dục, mùi hương của chuột cái thay đổi một cách tinh tế và chuột đực gần đó bắt đầu theo đuổi. Ngoài ra, chuột cái thông báo bạn tình khi nó đang bị động kinh bằng cách huýt sáo qua mũi. Trong quá trình giao phối, con cái có lợi thế và lựa chọn giao phối. Chuột lang nước chỉ giao phối trong môi trường nước, và nếu con cái không muốn giao phối với một con đực nào đó, nó sẽ chìm xuống hoặc bỏ lên bờ. Những con đực chi phối rất biết bảo vệ những con cái, nhưng chúng thường không thể ngăn cản một số thành viên cấp dưới trong đàn giao hợp với bạn tình của mình. Đàn càng nhiều thành viên thì càng khó để con đực đầu đàn bảo vệ con cái. Các con đực đầu đàn bảo đảm nhiều sự trưởng thành đáng kể hơn mỗi cấp dưới, nhưng những con đực cấp dưới chịu trách nhiệm cho nhiều sự trưởng thành hơn con đầu đàn. Tuổi thọ tinh trùng của chuột lang nước dài hơn so với các loài gặm nhấm khác.

This text comes from the Vietnamese and Belarusian Wikipedia pages about the Capybara. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Light

Bober

Če ga kaj prestraši odgalopira do vode in se požene vanjo

Bävrar lever alltid i närheten av vattendrag eller sjöar. Där bygger de sina dammar och hyddor av grenar, kvistar och slam. Dammbyggnaderna har ofta betydande storlek, den hittills längsta hittades 2007 i den kanadensiska delstaten Alberta med en längd på 850 meter. Njihov zajeten rep, ki je hrbtno-trebušno sploščen in luskast je namenjen krmiljenju in plavanju. Ko z njim udarjajo gor in dol hitro pospešijo plavanje. Pri potapljanju zaprejo sluhovod in nosnici, oči pa prekrijejo s posebno prozorno opno. Grlo stisnejo skupaj takoj za jezikom, ustnice pa zožijo tik za sekalci. Fenomenet att invänta blåsigt väder har kunnat studeras under många år vid Kottlasjön på Lidingö där en bäverfamilj har etablerat sig sen ett tiotal år tillbaka. Vid tunna stammar gnager bävern helt igenom och släpar sedan ner trädet till sitt vattendrag. Bobri se med seboj sporazumevajo z oddajanjem vonjav. To počnejo ob bregovih vode, kjer živi družina. Kanadski bober pusti vonjavne oznake na majhnih kupih materiala, ki ga je izvlekel iz vode in postavil na breg, evropski pa markira neposredno na tla. De äter inte ved men fäller träd för att få material till dammbyggen och hyddan. Bävrar fäller vanligen träd med en diameter upp till 25 cm och i sällsynta fall upp till 100 cm. Födan består främst av blad, bark, rötter, kvistar, örter och vattenväxter.

Za bobra so značilna ploščat, luskast rep, plavalna kožica med prsti zadnjih nog, veliki sekalci in nekaj anatomskih posebnosti v zgradbi grla in prebavil. Bobri dosežejo maso 30kg in več, tako da so drugi največji glodalci na svetu. So napol vodne živali z vretenasto oblikovanim telesom in plavalno kožico med prsti zadnjih nog. Vanligtvis ligger hyddans ingång under vattenytan. En vuxen bäver kan under en natt gnaga av ett träd med 50 centimeters diameter. När bävern fäller större träd är den enbart ute efter det tunna grenverket högst upp. Är trädet över en viss diameter gnager bävern bara igenom cirka ⅔ av stammen, lagom mycket för att trädet vid nästa kraftiga oväder garanterat kommer att falla. Zato bober brez težav gloda tudi pod vodo. Na kopnem je počasen in neokreten. Okorno koraka in prestavlja velike, galebjim podobne zadnje noge in kratke prednje okončine. Z glavo pri tleh in z visoko dvignjenim križem še najbolj spominja na premikajoči se klin. Bävrar går inte i ide utan är aktiva hela året men i nordliga delar av utbredningsområdet är de på grund av is och snö tvungna att stanna i sina bon. Mellan april och juni föds årskullen som kan bestå av upp till fyra ungar. Vonj izločka bobrovih žlez iz zadnjičnih odprtin je oster in močan. Pri markiranju sodeluje vsa družina, najaktivnejši pa je samec. Izločki imajo najmočnejši vonj spomladi. Takrat družina sporoča sosedom in klateškim osebkom, da je območje zasedeno. Bober pa se sporazumeva tudi z udarjanjem repa po vodi.

This text comes from the Slovak and Swedish Wikipedia pages about the Beaver. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Regular

Muurahaiskarhut

Hampaattomia, pitkähäntäisiä ja pitkäkyntisiä nisäkkäitä

Хотя внешний вид всех родов муравьедов имеет общие черты (удлинённое тело с длинным хвостом, удлинённый череп, большие относительно размеров тела когти), их размеры на порядок отличаются друг от друга. Если масса взрослого гигантского муравьеда может составлять около 40 кг (при длине тела 110 – 130 см и длине хвоста 95 см), то масса тамандуа колеблется в диапазоне 4 – 5 кг (при длине тела 54 – 88 см, и длине хвоста 40 – 49 см), а масса взрослого карликового муравьеда едва достигает 400 г (при длине тела 16 – 20 см и длине хвоста 18 см). Suurin muurahaiskarhuista on isomuurahaiskarhu, joka on 1,2 metriä pitkä ja säkäkorkeudeltaan 60 senttimetriä. Pienin laji puolestaan on pikkumuurahaiskarhu, joka on rotan kokoinen. Питаются мелкими насекомыми. Все муравьеды питаются муравьями, гигантские муравьеды и тамандуа употребляют в пищу термитов, что до сих пор не было показано для карликовых муравьедов. Гигантские и карликовые муравьеды ведут в основном ночной образ жизни, тамандуа могут быть активны как ночью, так и днём. Гигантские муравьеды не умеют лазать по деревьям и ведут исключительно наземный образ жизни, тамандуа ведут смешанный наземно-древесный образ жизни, а карликовые муравьеды обитают исключительно на деревьях. Nisäkäsnimistötoimikunta on ehdottanut muurahaiskarhuille uutta suomenkielistä nimeä jurumit.

Muurahaiskarhut ovat hampaattomia, pitkähäntäisiä ja pitkäkyntisiä nisäkkäitä, jotka tunnetaan muurahaisten ja termiittien syöjinä. Aiemmin kaikki muurahaiskarhut luokiteltiin Myrmecophagidae-heimoon, mutta nykyisin pikkumuurahaiskarhu on erotettu omaan Cyclopedidae-heimoonsa. Nämä kaksi muurahaiskarhujen heimoa muodostavat Pilosa-lahkoon kuuluvan Vermilingua-alalahkon. Представители всех родов подотряда муравьедов обитают в Центральной и Южной Америке, за исключением тамандуа, чей ареал на севере заканчивается югом Колумбии. Muurahaiskarhut ovat levinneet Meksikosta aina Argentiinaan, Brasiliaan ja Uruguayhin saakka. Pohjoisimpana elää pohjantamandua. Suurimmalle alueelle levittäytynyt on isomuurahaiskarhu, mutta se on myös ainoana listattu uhanalaiseksi. Isomuurahaiskarhulla on hieman muista poikkeavat tavat, sillä se elää maassa, kun muut kolme lajia elävät puissa. Самки всех видов муравьедов вынашивают как правило одного детёныша за беременность. Все муравьеды носят своих детёнышей на спине, причём если у гигантских муравьедов и тамандуа детёныша носят как правило самки, то у живущих на деревьях карликовых муравьедов в переноске детёныша участвуют оба родителя.

This text comes from the Finnish and Russian Wikipedia pages about the Anteater. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Semibold

Вомбати

Хранят се с трева, кора и корени на растения

Wombats are about 1 m (40 in) in length with small, stubby tails and weigh between 20 and 35 kg (44 and 77 lb). Wombats dig extensive burrow systems with their rodent-like front teeth and powerful claws. One distinctive adaptation of wombats is their backward pouch. Семейството включва два съвременни рода с три вида, разпространени в южните и източни части на Австралия. Вомбатите достигат около 1 m дължина и маса между 20 и 35 kg. Хранят се с трева, кора и корени на растения. Възрастният вомбат почти няма естествени врагове. They are not commonly seen, but leave ample evidence of their passage, treating fences as minor inconveniences to be gone through or under, and leaving distinctive cubic feces. As wombats arrange these feces to mark territories and attract mates, it is believed that the cubic shape makes them more stackable and less likely to roll, which gives this shape a biological advantage. достатъчни са им само 22 ml вода на килограм телесна маса на денонощие. Даже такива прекрасно приспособени към условията на живот в Австралия животни като представителите на семейство Кенгурови изразходват четири пъти повече вода. Вомбатите зле понасят студа. Фекалиите на вомбатите имат форма на кубчета, което е свързано с особения строеж на техния анален отвор.

Вомбатите (Vombatidae) са семейство средноголеми торбести животни от клас Бозайници (Mammalia). Това е едно от двете съвременни семейства в подразред Вомбатоподобни на разред двурезцови торбести. Вомбатите са ровещи тунели тревоядни животни, външно напомнящи малки мечета или много големи хамстери. The advantage of a backward-facing pouch is that when digging, the wombat does not gather soil in its pouch over its young. Although mainly crepuscular and nocturnal, wombats may also venture out to feed on cool or overcast days. Един от малкото му неприятели е кучето динго. Освен това, опасност може да представлява и тасманийският дявол. Обмяната на веществата при вомбатите е много бавна и ефективна. За да смели храната, на вомбата са му необходими до 14 дни. Вомбатите са най-икономичните потребители на вода от всички млекопитаещи след камилата: The method by which the wombat produces them is not well understood, but it is believed that the wombat intestine stretches preferentially at the walls. The adult wombat produces between 80 and 100, 2 cm (0.8 in) pieces of feces in a single night, and four to eight pieces each bowel movement.

This text comes from the Bulgarian and English Wikipedia pages about the Wombat. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Bold

Luitekass

Luitekass on võrdlemisi väike ja jässakas kass lühikeste jalgade, pika saba ja suurte teravatipuliste kõrvadega

El gato de las arenas o del desierto (Felis margarita) es una especie de mamífero carnívoro de la familia Felidae.2​ Es el miembro más pequeño del género Felis junto con el gato patinegro (Felis nigripes). Apenas alcanza los 50 cm de longitud en cabeza y cuerpo, a los que hay que sumar otros 30 de cola. Los machos más grandes no llegan a los 3,5 kg de peso. Kõhu ja lõua alt on karv valge. Enamasti on triibud tugevamad Aafrika alamliigil. Jalgadel ja sabal on mustad vöödid ja üle põskede on punakad jooned, mis algavad silmade välisnurkades. Talvel võib karvkate olla väga paks ja iga karv võib olla kuni 5,1 cm pikk. La punta de la cola también es de color oscuro. Al contrario que otros felinos, la planta de los pies está cubierta totalmente de pelo con el fin de protegerla frente al contacto con las ardientes arenas del desierto. Silmad on suured ja värvilt rohekaskollased, nina on must. Silmade limaskest on must. Koos suurte kõrvadega on ka kuulmisbullad ebatavaliselt suured, andes kassile võimsa kuulmismeele, ilmselt, et aidata tal kuulda liiva seest kostvaid vibratsioone. Sarnaseid kohandumisi võib leida ka teistel kõrbeloomadel, näiteks fennek. A su vez, sufren la depredación de chacales y lechuzas. Los humanos los cazan con el fin de comerciar con sus pieles o porque los consideran alimañas; también se venden animales capturados como mascotas de forma ilegal. No obstante, en la actualidad sólo la subespecie pakistaní (F. m. scheffeli) está sometida a algún tipo de amenaza, según el convenio CITES.

Ta kere on 39–57 cm pikk; saba pikkus on 23–31 cm. Loom kaalub 1,4–3,4 kg. Pea on lai ja kõrvad paiknevad nii, et ta suudab need horisontaalselt peaga ühele joonele suruda või isegi allapoole suunata. Karva värvus on üle suurema osa kehast kahvatu liivakollane kahkjate triipudega, mis on mõnikord raskesti nähtavad. Esto mejora tanto su audición como la pérdida del exceso de calor a través de ellas (una técnica común entre los pequeños mamíferos desérticos como la liebre de California, el zorro kit o el fenec). El pelaje es de color arena con escasas rayas más oscuras, que se encuentran más desarrolladas en la subespecie africana, F. m. margarita, y sólo son fácilmente visibles en la parte alta de las patas delanteras. Luitekassil on varvaste vahel pikad karvad. Need moodustavad käpapadjanditele aluse, mis aitab kaitsta neid kõrvetada saamast, kui kass liigub üle kuuma liiva. Tagajalgadel on küünised väikesed ja tömbid, kombineeritud käpapadjandeid katva karvaga aitavad nad looma jäljed segaseks ja raskesti nähtavaks teha. Este animal presenta hábitos preferentemente crepusculares o nocturnos, pasando las horas más tórridas del día protegiéndose entre las rocas. Se alimenta de roedores (gerbos, ratones), liebres, pájaros, serpientes (incluidas víboras venenosas), lagartos, arañas e insectos. Nagu nimigi viitab, elavad luitekassid ainult kuivades ja liivastes kõrbetes ja liivaluidetel. Nad eelistavad tasast maastikku hõreda taimestikuga ja väldivad väga lagedaid kohti, kus toitu ei leidu. Nad võivad ellu jääda temperatuurides −5 °C kuni 52 °C. Ekstreemsetes ilmaoludes peituvad nad urgudesse. Kuigi nad joovad, kui vesi on saadaval, on nad suutelised ellu jääma ka ainult oma toidust tuleva vedeliku peal.

This text comes from the Estonian and Spanish Wikipedia pages about the Sand Cat. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Black

Прави Јежеви

Јежеви се лако могу распознати по својим бодљама

Triku espezie guztiak oso antzekoak dira, eta bizitzeko era bertsua dute. 25 cm inguru luze izaten dira. Gorputzaren gaineko aldea eta alboak arantzaz estaliak dituzte, eta azpiko aldea, hankak eta atzaparrak, berriz, ile gogor latz samarrez beteak. Јежеви су ноћне животиње, иако неке врсте могу с времена на време да излазе и дању у потрагу за храном. Већину дана проведу спавајући или у рупи у земљи или су сакривени испод траве и камења. Опет, различите врсте имају мало другачије особине, али генерално јежеви ископавају јаме као склоништа. Trikua animalia gauzalea da, iluntzen duenean ateratzen da janari bila. Barakuiluak, bareak, intsektuak eta harrak jaten ditu batik bat, baina baita txorien arrautzak eta suge txikiak ere. Animalia haragijalea bada ere, dieta osatzeko zizak, fruitu gorriak, belarren sustraiak eta meloia ere jaten dute. Осим тога, јежеви су једна од четири познате групе сисара са мутацијама које штите против још једног змијског отрова, α-неуротоксина. Свиње, медоједни јазавци, мунгоси, и јежеви сви имају мутације на никотинском ацетилхолинском рецептору које спречавају везивање змијског отрова α-неуротоксина, мада су те мутације развијене засебно и независно.

Све врсте јежева се користе одбрамбеном способношћу да се умотају у тесну лоптицу, како би бодље биле уперене према спољашњости. Неки пустињски јежеви су еволуцијом смањили тежину, па је њима ефективнији други начин одбране - вероватно ће само отрчати, а понекад чак и сами напасти уљеза, покушајући да га убоду својим бодљама. Belarriak, isatsa eta zangoak laburrak dituzte, eta muturra kono egiturakoa, zorrotza. Hainbat sagu eta sator espeziek bezala, trikuak ere badu sugearen pozoiarekiko inmunitate txiki bat. Erinazina molekulak ematen dio horretarako gaitasuna. Sugearen horzkada handia bada ordea hiltzeko arriskua badu. Сви дивљи јежеви су у стању да хибернирају, мада не раде сви то; хибернација зависи од температуре и распрострањености хране и саме врсте. Попут опосума, мишева, и кртица, јежеви имају извесну природну имуност против неких змијских отрова путем протеина еринацина у животињском мишићном систему, мада је он присутан само у малим количинама и ујед отровнице може да буде фаталан. Trikuak hibernatu egiten du. Egoera normalean gorputzako tenperatura 30–35 °C artekoa izaten du eta hibernazio garaian tenperatura 2 °C-taraino jeitsiarazten du. Honi esker bizi funtzioak nabarmen moteltzen ditu eta energia gutxiago gastatzen du.

This text comes from the Serbian and Basque Wikipedia pages about the Hedgehog. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

ExtraLight

Rys Iberský

Aktivní je většinou v noci, především za soumraku a rozbřesku

O lince-ibérico apresenta muitas das características típicas dos linces, como orelhas peludas, pernas longas, cauda curta e um colar de pelo que se assemelha a uma barba. Ao contrário dos seus parentes euroasiáticos, o lince-ibérico tem uma cor castanho-amarelada com manchas. O pelo também é mais curto que o de outros linces, que geralmente estão adaptados a ambientes mais frios. Algumas populações ocidentais não tinham manchas, no entanto acredita-se estarem extintas. Geralmente as manchas têm uma cor mais intensa durante os meses do Verão. Tem havido recentemente estudos sobre a configuração das manchas e a determinação do grau de diversidade genética dentro da espécie. Má krátkou žlutohnědou srst s tmavými skvrnami a světlou břišní částí. Dospělý rys iberský žije samotářským životem, jeho území má rozlohu 10 až 20 km2. O lince-ibérico é um caçador muito especializado e que apresenta certas adaptações que melhoram a sua capacidade de capturar e matar pequenas presas. Têm um crânio encurtado, o que maximiza a força da mordidela dos caninos. Os seus focinhos são mais estreitos e têm mandíbulas mais longas e caninos menores do que animais que se alimentam de presas maiores. Rys iberský je specialista na lov králíků divokých (Oryctolagus cuniculus), kteří představují 80–99% jejich potravy.

Rys iberský má tělo dlouhé 0,8–1 m a váží 7–14 kg. Má dlouhé nohy, krátký ocas, krátké tělo a poměrně malou hlavu. Charakteristické jsou bílé licousy a dlouhé ušní střapce. A cabeça e o corpo medem de 85 a 110 centímetros, com a pequena cauda a acrescentar um comprimento adicional de 12 a 30 centímetros. O tamanho dos ombros é de 60 a 70 centímetros. O macho é maior e mais pesado que a fêmea; estes apresentam um peso médio de 12,9 kg e um máximo de 26,8 kg, enquanto que as fêmeas apresentam um peso médio de 9,4 kg; tal é cerca de metade do peso do lince-euroasiático (Lynx lynx). Aktivní je většinou v noci, především za soumraku a rozbřesku, byla však zjištěna značná variabilita v aktivitě mezi jedinci a ročními obdobími. Como todos os felídeos, o lince-ibérico tem pupilas verticais e uma visão excelente, especialmente quando há pouca visibilidade. Têm também reflexos apurados; os bigodes fornecem dados táteis muito detalhados e as orelhas proporcionam uma excelente audição. A maioria dos gatos solitários são silenciosos, excepto quando se sentem ameaçados ou quando os juvenis se encontram em perigo.

This text comes from the Czech and Portuguese Wikipedia pages about the Iberian Lynx. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Light

Hamstroj

Dormas en sia subtera kavo

Зазвичай хом’як, коли їсть, наповнює ці мішки зерном та іншою поживою і несе здобич до своєї домівки, де складає на майбутнє. Зазвичай хом’яки живуть до трьох років. Хом’яка від хом’ячихи відрізняють в дитинстві, піднявши й подивившись на відстань від дупки до статевого органу. La vorto hamstro origine venas el la germana lingvo (Hamster) kaj ne nur penetris al Esperanto, sed ankaŭ al multaj aliaj lingvoj ne parencaj al la germana, kiel ekzemple la turka, indonezia, java aŭ vjetnama. Ĝi devas ofte kuri eĉ plurajn kilometrojn por ion trovi. Різні види хом’яків нерідко утримують у зоопарках або живих куточках. Важливі вони і як лабораторні тварини (зокрема, «хом’ячок сирійський», Mesocricetus auratus). Manĝaĵon ili metas en siajn vangajn saketojn kaj forportas al sia dometo. Laŭ ĉi tiu ilia kvalito estas ankaŭ la homaj avidado, avarado kaj ŝakrado nomataj hamstrado, precipe amasigado de provizoj pro timo al krizo, striko aŭ milito. В домашніх умовах утримують джунгарських, сирійських, роборовських хом’яків та хом’яків кемпбелла. Як місце проживання, хом’ячкам будь-якого виду підходять клітки, дюни, контейнери та акваріуми розміром не менше 60х40 см. У житлі хом’ячка має бути колесо не менше 16 см (для карликових видів) або 20 см (для сирійського виду).

Hamstroj (Cricetinae) estas biologia subfamilio de malgrandaj (ĉ. 20 cm, malpli ol 10 cm ĉe nanohamstroj) mamuloj el la ordo de ronĝuloj, subordo de musuloj. En la naturo la ora hamstro vivas ĉerande de dezerto, tial ĝi dum la suna varmega tago dormas en sia subtera kavo kaj nur nokte eliras serĉi nutraĵon. В самиць до 3 мм, в самців 1 – 1,5 см. Період вагітності короткий і триває до 21 дня, залежно від виду. Самиця може народити від 1 до 20 хом’ячат. Колір самих хом’ячат можна розрізнити за 3 дні. Чорні помітніші відразу, бо хутро потрібного кольору є відразу, хутряний покрив інших кольорів з’являється пізніше. Ĝiaj vangoj estas transformitaj al saketoj, en kiuj ĝi portas la manĝaĵon. Ĝi kuras reen al sia kavo, kie ĝi kolektas grandan provizon por la vintro, kiun ĝi tradormas. Sekve ankaŭ hejme bredataj oraj hamstroj dum la tago dormas kaj nokte kuras en karuselo (aŭ tra la ĉambro, se la posedanto permesas) por kuri kelkajn kilometrojn. Хом’яки (Cricetinae) — підродина ссавців з родини Хом’якові надряду Гризуни, широко поширені на багатьох континентах. Хом’яки є вихідною групою в еволюції щурових (Arvicolinae), вкл. щурів, нориць, полівок, лемінгів, строкаток та ін. Hamstroj estas solemuloj, masklo kaj femalo renkontiĝas nur por pariĝo (inter majo kaj julio) kaj denove disiras. Gravedeco daŭras 20 tagojn, 4 ĝis 10 idoj estas mamnutrataj 18 tagojn. Post 28 tagoj ili sekse maturiĝas.

This text comes from the Esperanto and Ukrainian Wikipedia pages about the Hamster. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Regular

Szop Pracz

Polska nazwa gatunkowa pochodzi od charakterystycznego „płukania pokarmu” – zachowania które zaobserwowano jedynie w niewoli

Alaqaranlıq-gecə həyat tərzi keçirir, gündüzlər yuvalarında gizlənir. Alaqaranlıq düşəndə ova qida axtarışı üçün öz ərazisini gəzir. Yenot nadir hallarda öz sığınacağından 1,5 km-ə qədər uzaqlaşır. Yenot ağaclara asanlıqla dırmanır. Tutucu barmaqları, ona düz budaqlardan tutaraq, sallanmaq imkanı verir. Najmniejszych rozmiarów osobniki można napotkać na południu półwyspu Floryda, zaś szopy żyjące bliżej północnej granicy występowania gatunku są zwyczajowo największe, zgodnie z regułą Bergmana. Należy jednak pamiętać, że ze względu na okresowe gromadzenie zapasów tłuszczu masa ciała szopów mierzona na początku zimy może być dwukrotnie większa niż na wiosnę. Yenot həm bitki, həm də heyvan mənşəli qidalarla qidalanır. Onun qidası fəsildən asılı olaraq dəyişir. Yazda və yayın əvvəlləri onun rasionunda heyvani qidalar (həşəratlar, qurbağalar, sürünənlər, yengəc və xərçənglər, balıqlar, gəmiricilər və quş yumurtaları), yayın ikinci yarısı və payızda isə bitki qidaları (meyvələr və giləmeyvələr, qozalar) üstünlük təşkil edir. Była to rekordowa wielkość wśród zwierząt z rodziny szopowatych. Najbardziej charakterystyczną cechą szopa pracza jest obszar czarnej sierści wokół oczu, silnie kontrastujący z resztą twarzy. Przypomina on kształtem maskę bandyty, co podkreśla w ludzkich oczach psotne usposobienie tego zwierzęcia.

Od głowy do zadu ciało szopa pracza ma długość od 40 do 70 cm, nie licząc puszystego ogona o długości od 20 do 40 cm (zazwyczaj nie dłuższego niż 25 cm). Wysokość w kłębie wynosi od 23 do 30 cm. Masa ciała dorosłego szopa może przybierać bardzo różne wartości w zależności od warunków życia; waha się między 2 a 14 kg i zazwyczaj wynosi 3,5–9 kg. Gecə görməsi və vibrissaları sahəsində yenot tamamilə qaranlıqda da asanlıqla hərəkət edir. Yenotlar fəsiləsinin qış yuxusuna gedən yeganə nümayəndəsidir. Yuxu dərin deyil, fasiləlidir. Kanadada qış yuxusu 4–5 ay davam edir, cənub rayonlarında isə ümumiyyətlə qış yuxusuna getmirlər. Masa ciała samców jest zazwyczaj większa o 15–20% niż samice. Poszczególne szopy pracze bardzo różnią się między sobą rozmiarami; pod tym względem jest to jeden z najbardziej zróżnicowanych wewnętrznie gatunków. Największym znanym dzikim szopem był osobnik o długości ciała (mierzonej od głowy do końca ogona) 140 cm, przy masie ciała 28,4 kg. Yeməzdən əvvəl qidasını suda yuyur. Yenot çox möhkəm heyvandır. O infeksion və invazion xəstəliklərə qarşı çox dözümlüdür və yırtıcılardan aqressiv şəkildə müdafiə olunur. Əgər təhlükədən qaça və ya gizlənə bilmirsə, özünü ölülüyə vurur. Xaraktercə çox aktiv, hər şeyi bilməyə həvəsli, dalaşqan, cəsarətli heyvandır.

This text comes from the Polish and Azerbaijani Wikipedia pages about the Raccoon. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Semibold

Ұшарлар

Қатты аяз болғанда ұясынан шықпайды

Gleithörnchen sind Waldbewohner. Man trifft sie niemals in offenen Landschaften, da sie hier ihre Gleitfähigkeit aufgrund der fehlenden Absprungmöglichkeiten nicht nutzen könnten. Meistens sind sie, im Gegensatz zu den Baumhörnchen, in der Regel dämmerungs- und nachtaktiv. Оның денесінің ұзындығы 14 – 21 см, ал үлпілдек құйрығының ұзындығы 14 см-дей. Терісі ақшыл қоңыр түсті, бауыры ақ болады. Қыста түгі құлпырып, жібек сияқты жұмсақ, қою қоңыр түске боялады. Ұшардың екі бүйірі (алдыңғы және артқы аяқтарының аралығы) жарғақпен көмкерілген. Ein Nest wird meistens in einer Baumhöhle, gelegentlich auch im Geäst gebaut. In diesem Nest schlafen sie und ziehen ihre Jungen auf. Die Lebensdauer kann bei manchen Arten 13 Jahre betragen, ist aber meistens kürzer. Жылына бір рет көбейеді. Аналығы маусым – шілде айларында 2 – 4 ұрпақ табады. Қысқы ұйқыға кетпейді. 13 жылдай тіршілік етеді. Республикамызда саны аз болғандықтан, ұшардың терісі дайындалмайды. Ұшарлардың арасындағы ең ірісі — тагуан (Petaurіsta petaurіsta). Die Zugehörigkeit der Gleithörnchen zur Familie der Hörnchen ist unbestritten, obwohl ältere Literatur die Hypothese aufgeworfen hat, dass sich die Gleithörnchen auch unabhängig von anderen Hörnchen aus einer Gruppe fossiler Paramyidae entwickelt haben könnten.

Еуразияның қоңыржай және тропиктік орманды жерлері мен Солтүстік Американың тайга ормандарында тіршілік ететін 10—13 туысы, 33 түрі белгілі. Қазақстанда Ертіс өзеннің жағалауын, Оңтүстік және Қалба, Алтай тауларының ормандарын мекендейтін кәдімгі ұшар (Pteromys volans) бар. Sie klettern rasch in den Bäumen, können aber keine weiten Sprünge wie die Baumhörnchen vollführen; auch am Boden sind sie sehr ungelenk, da die Gleithaut bei den Bewegungen behindert. Die Nahrung besteht wie auch bei anderen Hörnchen aus Nüssen und Früchten, nebenbei werden auch Insekten gefressen. Мұның көмегімен ағаштан ағашқа қалқып ұшып секіреді. Қорегін іздеуге түнде шығады. Қатты аяз болғанда ұясынан шықпайды. Жалпақ жапырақты ағаш бүрін, қабығын, жапырағын, ал қылқан жапырақтылардан қарағай, балқарағай бүршігін жейді, ағаш қуысын паналайды. Durch ihre Gleitfähigkeit gelingt es Gleithörnchen oft, baumbewohnenden Räubern wie Mardern zu entkommen, allerdings sind sie gegenüber Greifvögeln und Eulen im Nachteil. In Südostasien hat sich die Maskeneule regelrecht auf die Jagd auf Gleithörnchen spezialisiert. Оның денесінің ұзындығы 60 см, құйрығының ұзындығы 63 см, салмағы 1,4 кг. Арқа жоны қара сұр, бауыры сұрғылт түсті. Тагуандар Шығыс Үндістанның, Мьянма мен Шри-Ланканың таулы ормандарында тіршілік етеді. Тагуан — ұшарлардың арасындағы ең алысқа секіретіні. Ол 60 м қашықтыққа дейін қалқып секіре алады.

This text comes from the Kazakh and German Wikipedia pages about the Flying Squirrel. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Bold

Északi oposszum

Bár vadásszák, az északi oposszumot nem fenyegeti a kipusztulás veszélye

L’Opossum de Virginie mesure entre 65 et 85 centimètres de long, dont entre 22 et 40 cm pour sa queue préhensile, avec un poids compris entre 1 et 5 kg, ce qui lui donne environ la taille d’un chat domestique et en fait le plus grand de tous les opossums. Pofaszőrzete mindig fehér, bármilyen is bundája színezete. Hátsó lábán a kapaszkodáshoz szükséges hüvelykkel együtt öt ujja van. Farka csupasz és majdnem olyan hosszú, mint a teste. A törzs közelében fekete, egyébként világos. Kapaszkodószervként használja: áthurkolja vele az ágat és fejjel lefelé csüng. Le sous-poil a une base blanche et une extrémité sombre ; un poil de garde plus long, gris pâle ou blanc, dépasse du sous-poil et confère à l’animal son aspect hirsute. Les populations du nord présentent davantage de sous-poil que celles du sud. L’opossum présente la plupart du temps des zones noires au niveau des oreilles et du bas des pattes. Sa queue préhensile est glabre. De mivel a legtöbb nősténynek csak 13 csecse van, így hát minden létszámon túli kölyök biztosan elpusztul. A kölykök 70 napig ülnek az erszényben. Ezután az anyjuk hátán vitetik magukat, egészen tizennégy hetes korukig, amikor önállóvá válnak. Animal nocturne, il se nourrit surtout de nuit. Il n’hésite pas à aller sur les routes pour récupérer les restes d’animaux tués par les voitures, au péril de sa propre vie, ou à fouiller les poubelles. En captivité (mais on n’a jamais observé ce fait dans la nature), il est cannibale et tout animal blessé doit être séparé de ses congénères.

Az északi oposszum fej-törzs-hossza 38–51 centiméter, testtömege 4–5,5 kilogramm. Bundája durva szőrű, elterjedési körzete déli részén feketés vagy szürke, északon feltűnően világosabb. Fülei papírvékonyak és szőrtelenek. Az oposszum hallása kitűnő. Les nouveau-nés ont un poids compris entre 0,13 et 0,16 g. Leurs pieds mesurent généralement entre 60 et 80 mm et leurs oreilles 45 mm. Les mâles sont légèrement plus gros que les femelles. Sa fourrure est grise ou gris-brun plus ou moins sombre sur tout l’individu, sauf la figure et la gorge qui sont blanches. A nőstény az első éve betöltése előtt válik ivaréretté, a hím később. A párzási időszak az Egyesült Államokban nyáron, a trópusokon az egész év folyamán tart. A vemhesség 12–13 napig tart, melynek végén a nőstény akár 25 kölyköt is ellhet. Cet animal est omnivore, il se nourrit de fruits et de graines, mais aussi et surtout d’insectes et autres petits animaux tels que des grenouilles, des serpents, des salamandres, des oiseaux, des vers de terre, des insectes et des petits mammifères ainsi que de charognes. Az állat éjszaka aktív. Veszély esetén az oposszum képes magát ösztönösen reflex-szerűen holtnak tettetni. Teljesen elernyed, szeme lecsukódik és nyelve kilóg. Ha az időjárás hideget hoz, az állat dermedt álomba merül. Tápláléka rovarok, békák, halak, kis emlősök, férgek, dögök, de néha növényi eredetű táplálék is. Az északi oposszum 2 évig él.

This text comes from the Hungarian and French Wikipedia pages about the Opossum. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.

Black

Ocelots

Lielākais no visiem Dienvidamerikas kaķiem

Ο οσελότος είναι ζώο κατά βάσιν εσπερο-νυκτόβιο (nocturno-crepuscular), αν και μπορεί να δραστηριοποιείται και κατά τη διάρκεια της ημέρας, για περισσότερο από 12 ώρες κάθε 24ωροΕπίσης, είναι πολύ εδαφικός (territorial), αγωνιζόμενος σκληρά, μερικές φορές μέχρι θανάτου σε διεκδικήσεις ζωτικού χώρου. Όπως και τα άλλα αιλουροειδή σηματοδοτεί το έδαφος μέσα στο οποίο κινείται με ούρα ή/και κόπρανα, αφήνοντας περιττώματα σε εμφανή σημεία. Ocelots ir lielākais no visiem Dienvidamerikas kaķiem. Tā ķermeņa garums, galvu ieskaitot, ir 55 – 101,5 cm, papildus astes garums 27 – 45 cm, svars 6,6 – 18,6 kg. Ωστόσο, κατά τη διάρκεια της ημέρας αναπαύονται σε δέντρα ή στα πυκνά φυλλώματα, οπότε περιστασιακά θα μοιραστούν αυτόν τον χώρο με άλλα άτομα, ακόμη και του ίδιου φύλου. Τα αρσενικά καταλαμβάνουν εδάφη της τάξης των 3,5–46 χμ², ενώ τα θηλυκά καταλαμβάνουν μικρότερες, μη-επικαλυπτόμενες περιοχές των 0,8 έως 15 χμ². Ocelots pamatā ir nakts dzīvnieks un ļoti teritoriāls. Tas bezbailīgi aizstāv savu teritoriju, un šādas cīņas reizēm beidzas ar nāvi. Lai paziņotu par ieņemtu teritoriju, ocelots to iezīmē ar urīnu un fekālijām. Lai arī tas ir vientuļnieks un parasti satiekas tikai, lai pārotos, reizēm var novērot viena dzimuma ocelotus kopīgi atpūšamies koku zaros. Atpūtai tas piemeklē lapotnes segtu, ēnainu vietu. Tēviņa teritorija ir 3,5 – 46 km² liela, mātītes teritorija ir mazāka — 0,8 līdz 15 km². Teritorijas nemēdz savstarpēji pārklāties.

Ocelots (Leopardus pardalis) ir neliela auguma kaķu dzimtas (Felidae) plēsējs, kas pieder pie Dienvidamerikas kaķu ģints (Leopardus). Tas sastopams Dienvidamerikā, ieskaitot Trinidādas un Margaritas salas un Centrālamerikā. Tā izplatības ziemeļu robeža ir Meksika un Teksasas galējie dienvidi ASV. Retu reizi to var novērot arī Arizonas dienvidos. Στις ανοικτές περιοχές, στις οποίες είναι εκτεθειμένοι, οι οσελότοι κινούνται μόνον κατά τις ασέληνες νύκτες ή στις βαριά συννεφιασμένες ημέρες. Γενικά, οι οσελότοι είναι μοναχικοί, και βρίσκονται μαζί μόνο για να ζευγαρώσουν. Tam ir mīksts, zīdains un īss matojums, noapaļotas ausis un relatīvi lielas priekšķepas. Kažoka krāsa var būt dažāda, no gaiši zeltaini brūnas līdz tumši sarkanbrūnai vai pelēkbrūnai. Uz gaišākā pamata izceļas melni vai tumši brūni, rozetes veida vai pildīti plankumi. Rozetes iekšienē matojums ir tumšāk ruds nekā pārējā kažoka pamatkrāsa. Dažiem indivīdiem plankumi var saplūst kopā, veidojot neregulāras formas garensvītras, īpaši bieži to var redzēt uz muguras. Pavēdere un pakakle ir gaišākas nekā mugura. Uz melno ausu aizmugurējās plaknes ocelotam ir koši balti laukumi. Uz katra vaiga un pieres tam ir divas melnas svītras. Aste ir samērā gara, un uz tās bieži plankumu vietā veidojas melni gredzeni. Η μέση ημερήσια απόσταση που καλύπτουν τα αρσενικά είναι από 1,8 έως 7,6 χλμ, δύο φορές, περίπου, όσο τα θηλυκά. Παρόλο που κινούνται και αναζητούν την τροφή τους στο έδαφος, οι οσελότοι είναι εξαιρετικοί αναρριχητές και κολυμβητές.

This text comes from the Latvian and Greek Wikipedia pages about the Ocelot. It was assembled in Winter 2020/21, and lightly edited for typography.